close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

To se nemělo stát #1

21. prosince 2008 v 19:22 | Jenny(Oshik) |  To se nemělo stát
Thak tu máte tu slibovanou novou povídku,myslím si že todle mi docela vydrží protože se mi docela líbí a mám spoustu nápadů xD tak pod prexem byee xD

Asi bych měla nějak začít...Jmenuji se Samanta ale přátelé mi říkají Sam.Je mi 15 let a závodně bruslím,také ráda fotím.No ale teď už k příběhu.....

"Sam měla by sis dát pauzu,"křikne na mě trenérka ale já jí neposlouchám tu trojtou otočku prostě musím vypilovat."No tak Sam!"okřikne mě.Radši toho nechám nebo si natáhnu sval jako posledne."Ta trojtá otočka mi stále moc nede,"radši promluvím aby zase nezačla s těma jejíma lekcema když už toho mám dost a kdy ne."Jo máš pravdu sejdeme se zítra a skusíme to dopilovat,teď se jdi převlíknout a upaluj domu je už strašně pozdě."odpoví mi trenérka.Uposlechnu jí a dojdu se převléct a pak pádím domu.Je krásný zimní večer a zrovna začne sněžit.Jen tak si skusím trojtou otočku na chodníku bez bruslí,což de taky ale ne tak úchvatně.Jenže jsem to neměla dělat.Zatočí se mi hlava a spadnu na zem.Přijde ke mě nějaká osoba..nevím kdo to je a jakého je pohlaví protože je tma a navíc mě šíleně bolí kotník."Seš v pohodě??"zeptá se mě."Ne,mám asi vyvrknutý kotník"odpovím..Podle hlasu bych typovala že je to kluk.Pomůže mi vstát a podpírá mě protože mě ta noha fakt šíleně bolí."Já sem Shin,"představí se mi a konečně na něj vidím protože na něj svítí světlo z uliční lampy.Je boží."J-já jsem Samanta,"odpovím mu.Jelikož nemůžu sama skoro ani jít tak mě odveze do nemocnice ale prý to vyvrknuté nemám je to jen trošililinku naražené takže zítra na zkoušku jít budu moct."Děkuju že si mě doprovodil sama bych sem asi nedošla,"usměju se na něj."Nemáš zač.Tak já radši půjdu,rád jsem tě poznal.Ahoj Sam,"odpoví mi a je na odchodu."Počkej,když jsi mě tak zachránil dá se říct tak...nechceš si zítra přijít zabruslit??".."Rád,v kolik a kde?".."V osm na venkovním brusku v centru města,budu tam na tebe čekat.V tu dobu už tam nikdo nebude.."tajemně sem se usmála a kráčela pomalu domů s plnou hlavou myšlenek jesi dělám dobře.


Druhý den když skončí škola jdu na trénink a pak domu udělat si úkoly.Kolem půl osmě se vypravím do centra s bruslemi na otevřené kluziště.Už tam skoro nikdo není jen dva páry ale ty už se také chystají odejít.Sednu si na lavičku a nasadím brusle a trochu se rozjezdím a pak skusím trojitou otočku.Pak si jen tak jezdím a čekám na něj.Zdá se mi to jako dlouhá doba a tak se ze zvědavosti podívám na mobila kolik je hodin.Půl deváté.Ach jo.Asi na mě zapoměl nebo sem prostě nechce přijít,tak jedu k lavičce že si sundám brusle a pujdu pomalu domů.Jenže hned jak dosednu mi někdo přikreje oči.Šíleně se leknu a začnu ječet jak o život.Dotyčný mi sundá ruce z očí a stoupne si předemně.Je to on.Přišel.Nevykašlal se na mě.V mých očích de poznat že mám radost."Ahoj,promiň že du pozdě,měl jsem ještě zkoušku s kámošema,"pozdraví mě a omluví se mi."Ahoj,jsem ráda že jsi přišel,myslela jsem si,že si se na mě vykašlal a nebo že prostě nechceš přijít,ale jsem ráda že tu jsi a jsem ochotna ti odpustit,"lehce se a usměju a stoupnu si zase na led."Děkuju,"odpoví mi a usměje se."Tak jdeme bruslit ne?Máme to tu jen pro sebe,".."Víš Sam,mám malý problém,"přizná."Jaký?"řeknu udiveně."Víš..no..eh...neumím bruslit,"řekne se sklopeným zrakem do ledu.Stojí na něm ještě v botách."Nazuj si brusle,naučím tě to."usměju se a udělám si zatím pár koleček.Když si je nasadí a stoupne si skoro spadne ale udrží se.Chytnu ho pomalu za ruce a začnu ho jakoby táhnout.Pak mu vysvětlím co s nohama.Chvíli mu to trvá ale pak mu to začne jít.Začnu jezdit po zadu a o5 ho chytím za ruce a pak blbneme.Začne nám do toho sněžit a užíváme si zábavy.Asi kolem jedenácté to zabalíme,přezujeme se a Shin mě pak doprovodí domu."No tak tady bydlím,tak se měj a díky za doprovod,"usměju se a chci už jít domu jenže on mě zastaví chytnutím za ruku."Sam,díky za dnešní večerní program bylo to fakt hezký a seš super holka...no..a...eh...nechtěla by sis to zase někdy zopakovat?Třeba zítra?"zeptá se mě nejistě jakoby měl strach že ho odmítnu."Ráda a děkuju že si přišel,sejdeme se zítra ve stejnou dobu,"mrknu na něj a už se vážně chystám odejít.Radostně mi poděkuje a políbí mě na tvář a pak radostně jde domu,no dá se říct že přímo radostí skáče.Jen se tomu zasměju a zalezu domů..


Druhý den opět po škole jdu cvičit na zimák ale pořád musím myslet na včerejší noc na kluzišti na náměstí.Bylo to tak krásné,tak zvláštní a jiné."Sam co blbneš!Koukej na cestu vrazíš do mantinely!"zakřičí na mě zoufale trenérka.Leknu se a spadnu dřív než se stačím nevšímavostí rozmáznout o mantinelu.Se strachem ke mě přiběhne a ptá se jestli jsem v pohodě."Promiňte trenérko dneska sem nějaká mimo,"odpovím na všechny její starostlivé otázky."Pro dnešek toho necháme přijď zítra a pořídně si odpočiň,"řekne mi když mi pomáhá vstát.Pak jdu zase domů a v půl osmé na náměstí.................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama